V první skupině došlo k velkému překvapení, když viditelně zlepšující se Karel Kutina porazil prvního nasazeného, Kazbeka Karasheva, 6:0. Kazbekovi do kurtu nic nelétalo a turnaj tak ve smutku opustil bez výhry. Karel tedy postoupil a s ním i vítěz skupiny, Martin Balcar. Ve druhé skupině nastala naprosto nevídaná situace, kdy si všichni 3 hráči připsali jednu výhru a všechny zápasy skončily 6:2. O postupujících se mohlo rozhodnout losem, ovšem díky dostatku času se skupina v podstatě odehrála znova, jen byl každý zápas formou super-tiebreaku. V těchto utkáních byl nejlepší Ráďa Fryč a doplnil ho Ivo Spáčil. Na Martina Novotného bohužel postupové místo nezbylo. I ve třetí skupině si všichni hráči připsali jednu výhru. Zde jednotlivé zápasy však skončily odlišným skóre a postupujícím se tak stal Marek Dlask a Artur Tomaszewski.
Ve čtvrtfinálovém předkole si hravě poradil Marek Dlask s Ivem Spáčilem a také mírně překvapivě Karel Kutina s Arturem Tomaszewským. Na Karlovi je znát od ledna neuvěřitelný výkonnostní posun. Obě semifinále začaly prakticky ve stejnou dobu, ve stejnou dobu skončily, obě dopadly výsledkem 7:6 a obě trvaly bez pár minut celé 2 hodiny. Marek Dlask měl pevnější ruku v zápase s Martinem Balcarem a Ráďa Fryč naopak s Karlem Kutinou. Finalisté však byli naprosto vyřízení a hrát další zápas se jim moc nechtělo. Nakonec asi přeci jen rozhodlo mládí a o generaci mladší Marek Dlask si došel pro pohár za první místo.